úterý 8. listopadu 2016

Světový problém jménem ŠIKANA

Ahojte 😊

Po delší době jsem tady zase s novým článkem. Dneska to bude, ale trochu vážnější téma a to je ŠIKANA. Celkem dlouho asi tak do mých 12 nebo 13 let jsem pořád moc nechápala jak nějaké blbé urážky nebo jiné věci můžou toho člověka dovést do depresí, strachu nebo dokonce myšlence či skutku spáchat sebevraždu. Taky jsem si dlouho říkala, proč to sakra neřeknou , když je něco trápí. Vždyť dospělí mu určitě pomůže ,ale teď už to chápu 😊. Byla bych strašně ráda kdybych někomu kdo šikanu prožívá pomohla nebo aspoň trošku mu dala naději , že na to není sám a věřte nikdy na to nejste sami jen se nesmíte bát. Vím řekne se to strašně jednoduše ,ale pokud se nezačnete bránit samo to nepřestane. No , ale teď už k tomu příběhu dali se to tak nazvat.


Popravdě vůbec netuším jak tenhle příběh začít , protože se to strašně těžko popisuje ,ale pokusím se vám to nějak sepsat. 
Začalo to nějak v 7 třídě což mi bylo něco kolem 12-13. Ve třídě máme jednoho kluka , který řeknu-li to slušně byl více plnější. No v tu dobu jsem byla taky jako mega váleček a dost jsem se za to styděla jenže jsem vůbec netušila jak to shodit dolů, protože mi špatně pracuje štítná žláza a jde to hůř . A toho on využil začal se mi posmívat a nadávat kvůli toho jak vypadám. Strašně jsem si to vždycky brala k srdci a pak jsem z toho byla celé dny smutná. Takhle to bylo každý den a já jsem vůbec netušila jak se proti tomu bránit. Až jednou , když už se mi začal  navážet do mojí rodiny, tak jsem řekla DOST! něco bych s tím měla začít dělat. A i když jsem si přišla jako největší žalovníček přišla jsem domů a řekla jsem rodičům , co se mi ve škole děje. Taťka je takový výbušnější typ člověka, takže okamžitě vyletěl jako papírový čert. Jak si může  něco takového dovolit a jaký má důvod mi nadávat a vůbec se navážet do naší rodiny. Ten týden , co jsem to našim oznámila ho taťka potkal a věřte mi to byla chyba chodit kolem mého naštvaného taťky. Seřval ho jak malého caparta a řekl mu , že pokud se to bude ještě opakovat , tak se to půjde řešit do školy. Po tomhle rozhovoru byl už celý rok klid a byla jsem za to neskutečně ráda. Pak byly prázdniny a to jsem si  od toho všeho odpočinula. Jenže prázdniny skončily začala škola a bylo to tu všechno zpátky zase ty nadávky a posměšky o tom jak vypadám , že jsem tlustá, vysoká a brýlatá. Zase jsem nevěděla , co dělat byla jsem totálně v koncích. Někdy v říjnu jsem se začala zajímat o cvičení a lepší stravování. Později jsem začala cvičit a začalo to jít na mě vidět sice ne moc , ale přeci jen trochu. Přišlo mi , že mám větší sebevědomí a přestávaly mi ty posměšky tolik vadit. Chvilku byl zase klid , proto že jsem ho ignorovala jenže pak zjistil , že jsem si založila blog a měl zase další zásobu posměšků chvilkama jsem zase byla na vážkách a uvažoval jsem o to ,že bych blog smazala ať mám klid , Ale na konec jsem řekla ne proč bych si měla kazit svůj sen kvůli nějakého tupce, který vůbec nic nedokázal jediné , co umí je buzerovat ostatní. Mezi květnem až červnem jsem zhubla dost , že už to na mě šlo vážně poznat a on začal žárlit ,takže posměšky pokračovaly jenže já už jsem byla kvůli své váhy sebevědomá,  proto jsem si z toho vůbec nic nedělala. Posměšky a nadávky trvají do teď třeba dneska zase do mě hučel celou hodinu bože zhubni ty špeku, no to je hrůza dívej se na ty její tlusté nohy nechápu jak si vůbec může vzít leginy atd... Zamrzí to , ale už z toho nedělám takovou vědu , protože mě stále uklidňuje pocit , že já jsem toho dokázala více než on ať už se jedná o blog ( sice nemám miliony čtenářů nebo desítky fanoušků ,ale dělám to ,co mě baví a snažím se v tom zdokonalovat. Nikdy nevím kde můžu uspět nebo komu se můj blog zalíbí.) nebo o moji postavu ano nejsem pořád nějaká modelka s krásným pekáčem na břichu pořád jsem plnější ,ale zase už nemůžu o sobě říct ,že jsem tlustá. Jenže to jak teď vypadám jsem si musela vydřít. Změna stravy a cvičení a já pokračuji dál tohle není konečná a nějaký chudáček , co si na mě vybíjí svoji závist a svou malou dušičku mě taky nezastaví. Takže neboj se ani ty zabojovat za své sny a prosadit si své argumenty to , že tě znemožňují znamená jen jediné právě TY jsi lepší než oni.  A právě TOBĚ závidí to , co oni nemůžou mít , proto bojuj a , když si nebudeš vědět rady neboj se zajít za dospělým on ti může určitě pomoc a společně něco vymyslíte. Mějte krásný den/večer a nevzdávejte se.

3 komentáře:

  1. Pěkný článek. Podělím se o zkušenost. Ačkoli nepříjemnou, ale chci předat zkušenost.
    Prošla jsem si psychickou šikanou, trvala od 8 třídy, až do prváku. Tehdy to začalo být mnohem horší. Holky se do mě navážely, nikdo mě neměl rád. Byla jsem odpad celé třídy. Všichni mě pomlouvali, vymýšleli si, házeli na mě špínu.. brala jsem si to moc k srdci. Tehdy mi vyhrožoval jeden kluk, a já chtěla umřít.. pokusila jsem se o to, a chci říct, ať už je problém jakýkoli, nejdůležitější je říct o tom někom..
    Já tím získala jizvy na celý život a poničenou psychiku.. není lehké žít s psychickou šikanou..

    Přeji krásný večer:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě moc mrzí :( každopádně máš můj obdiv,že jsi to zvládla a neudělala nějakou kravinu i když to muselo být pro tebe hodně těžké.

      Vymazat
  2. Ten kluk, ačkoliv to bolelo, ti dal klíč k lepšímu životu, zaleží na tobě, jestli se zvedneš a začneš něco dělat, a odemkneš si lepší život. a ty si to udělala.. Nevím jestli stalé děláš. Slovní šikana je možnost zlepšit se, i když se trapíš , jde o to ukázat těm mrdkam co se ti smály, že stebou se nedá vymrdat, a máš nějakou dustpjnost, ber ty naražky jako motivaci stát se lepšim... A nebo zacni fetovat jak on a zhubes rychle.

    OdpovědětVymazat

Budu ráda za každou radu,poznámku a určitě i návrh na článek :)